:
:

logo

BLESKOVKY

IVAN KOPECKÝ: VÍTKOVICE JSOU SRDEČNÍ ZÁLEŽITOSTÍ, NIKDY NEZAPOMENU

Řada hlasů ve vítkovické jedenáctce století směřuje jistě míří k Ivanu Kopeckému. A není divu, TJ Vítkovice pod ním zažily titul i poháry - ta nejlepší fotbalová léta. Slavný kouč se s námi podělil o své krásné vzpomínky. (na snímku s Jirkou Šourkem).

A jaké vlastně byly trenérské začátky Ivana Kopeckého? "Dostal jsem výbornou trenérskou školu, když jsem dělal asistenta Evženu Hadamczikovi v Baníku Ostrava naučil jsem se diplomacii a psychologii. V Bohemians mě zase Tomáš Pospíchal naučil takové té správné tvrdosti. Když pak musel na operaci, tak jsem asi tři měsíce dělal hlavního trenéra a měli jsme úspěchy. Díky tomu se o mě asi ve Vítkovicích dozvěděli a předseda oddílu, pan Rataj, za mnou přijel, jestli bych u nich nechtěl dělat hlavního trenéra. To mě velmi potěšilo."


"I když jsem ještě pokračoval v Praze, tak jsem si připravoval hráče do Vítkovic. Hlavně z Dukel, z Žatce Luboše Vlka a Jirku Bartla, z Tábora Bohuše Kellera, Karase jsem přivezl ze Sušic a kontaktoval jsem i další hráče. Vítkovice se v té době zachraňovaly v lize a někteří hráči měli odejít kvůli disciplíně, ať už pili či nechtěli trénovat. Všechno jsem si to zmapoval a začali jsme tvrdě trénovat. A právě díky té tvrdosti, a samozřejmě také nesporné kvalitě hráčů, jsme začali cestu za úspěchem. Parta byla velmi silná, ale když jsem přišel já, tak někteří hráči odešli, protože ty tréninky nevydrželi. Tak jak se trénovalo za mě, tak to by dnes nevydrželi ani ligoví hráči. Větší důraz byl na výdrž a sílu než na výbušnost. Neexistoval hodinový trénink, vždy aspoň hodinu a půl a hráči se s tím museli vyrovnat."


Legendární trenér na to ale určitě nebyl sám. "Sešli jsme se tři hladoví po úspěchu, já, předseda oddílu Rataj a můj asistent Oldřich Sedláček, který ve Vítkovicích již delší dobu působil a tamní prostředí dobře znal, což je vždy důležité. Pak jsem si zavolal starší hráče jako Zápalka, Lišaník, Kovačík či Šourek a domluvil jsem se s nimi, že budeme tvrdě trénovat a půjdeme za úspěchem. Hráči to akceptovali a vštěpili si disciplínu. Takový Standa Dostál byl vynikající fotbalista, ale potřeboval, aby jej někdo držel. Nejvíc mi pomohl Milan Lišaník, obrovská osobnost, sice již spíš jen dokopával, ale na hřišti i v kabině to byl vůdce. Měl sice problémy se životosprávou, ale domluvil jsem se s ním, že pokud ty tvrdé tréninky vydrží, tak mu pomůžu do zahraničí, což se nakonec také stalo a odešel na Kypr. Musím také říct, že se skvěle zabudovali noví mladí hráči, kteří přišli z vojny – Vlk, Bartl, Keller a další," vysvětlil Ivan Kopecký, pro kterého byla životospráva velké téma.


"Býval jsem zvyklý jít před zápasem do kabiny a trošku to hecovat a někdy jsem si třeba musel odskočit na záchod. To jsem se však rychle odnaučil a nechodil tam, protože se někdy vyvalil obrovský oblak kouře. Já byl vždy tvrdě proti kouření i alkoholu, přede mnou si třeba hráči nemohli dát ani pivo. Když už, tak někde schovaní za autobusem tak, abych to neviděl. Na druhou stranu Jarda Zápalka, když nevykouřil cigaretu před zápasem či o přestávce, tak se mu klepaly ruce. Byl to vynikající brankář, ale vždy se potřeboval uklidnit. Tvrdá disciplína a tréninková morálka nás vyzvedla k titulu i druhému místo v Československé lize a dobré reprezentaci v evropských pohárech."


V první sezóně se nově poskládaný tým pod vedením trenéra Kopeckého dopracoval hned v první sezóně 1985-1986 k titulu Československého mistra. "Jeli jsme do Dunajské stredy, které měla útočníky jako hrom, ale uhráli jsme bezbrankovou remízu a málem i vyhráli, ale tutové šance jsme nevyužili. Doma jsme otočili utkání s Č. Budějovicemi a už to jelo. Podrželo nás i štěstí a už během podzimu jsme si udělali základ pro boje o nejvyšší příčky. Že bychom mohli soutěž vyhrát jsem si začal uvědomovat až během jara, někdy po dvacátém kole. Cpal jsem to do nich, ale oni sami moc chtěli. Míla Lišaník chtěl odejít s titulem, a i další starší hráči to brali strašně vážně, a i díky tomu jsme to dokázali. Všichni ve Vítkovicích jsme chtěli uspět, nechtěli jsme jen poháry, ale titul. Chodil jsem se učit od atletických trenérů, jak zlepšují výbušnost a rychlost, měli jsem tady i psycholožku. To nebylo v ČSR moc obvyklé, ale naučil mě to Evžen Hadamczik, který čerpal z německé literatury, a nakonec to vycházelo."


Skromný tým z Moravy najednou směřoval k titulu, hráči si museli zvyknout na zájem médií. "Bylo to příjemné, pro trenéry i hráče. Tady byl Baník a vítkovický hokej, o nás se novináři tolik nezajímali. Ale najednou jsme i Baník v derby dvakrát porazili a hráli jsme nahoře, což zvýšilo zájem o rozhovory. Praha jen kroutila hlavou, jak je možné, že jsou nějaké Vítkovice tak nahoře a s kým to tam ten Kopecký vlastně hraje, kdo to je ten Vlk, Bartl či Houška atd..."


Odměnou vítkovickým hrdinům byly evropské poháry, kde se ostravský celek neztratil, ba naopak. "Vyřadili jsme i Paris Saint Germain, když jsme tam jeli, tak vůbec neměli potuchy, co jsme vlastně zač. Porazili jsme i Porto a kdyby Kadlec mířil trošku níž a ne do břevna, tak jsme možná i postoupili. Druhý rok jsme v evropské lize dostali až do čtvrtého kola, to se zdejším mužstvům jen tak nepodaří. Byli jsme mezi osmi nejlepšími v Evropě."


"Pro trenéra nejtěžší zážitek byl při utkání v Paříži, za stavu 2:2 a deset minut před koncem Bokandé vrazil hlavou Zápalkovi do obličeje a zlomil mu klíční kost. Jarda byl chvíli mimo a my již měli vystřídáno. Už jsem dával signál, ať jde do branky Bartl, ale masér a lékař mi oznámili, že to gólman vydrží. Šest minut jsme hráli s chudákem Jardou a oni stáli za brankou a jen mu říkali doprava a doleva. Jediné štěstí, že oni ani netrefili branku, případně to tam hráči vykopávali a my tak uhráli remízu. Doma jsme vyhráli 1:0 s Pavlem Průšou v brance a postoupili. To byla hrozná senzace, tomu nikdo nechtěl věřit," pokračoval trenér Kopecký vzpomínkami na fotbalovou Evropu.


Tým držel dlouho pospolu, ale časem byly odchody nevyhnutelné. "Po prvním roce nikdo nechtěl odejít, parta byla ohromně silná a všichni chtěli hrát poháry. Opustil nás jen Milan Lišaník. Z vojny se ale vrátil Miroslav Kadlec a ten jej nahradil. Ještě pak přišel Chmela a další. Až po druhém roce začali hráči dostávat nabídky a odcházet. Lubo Vlk šel do Porta, protože si tam udělal jméno, Jirka Bartl odešel do Francie, Luďka Kovačíka zlákalo Rakousko a tak dále. S Vítkovicemi již něco dokázali a chtěli jít dál."


A tak i vítkovická pohádka musela jednou skončit. "Třetí rok už to nebylo ideální, nebyly takové výsledky, někteří hráči se již viděli někde jinde a nedávali tomu tolik, nebyl tady ani Milan Lišaník a skončili i další. Už jsem cítil, že mě hráči mají dost. Mám názor, že trenér vydrží tři roky a měl by odejít. Buď z postu trenéra jít na manažera, aby nebyl u hřiště. My jsme to tehdy s Oldou Sedláčkem dělali celé ve dvou, ještě teda pan doktor a masér. Jinak tam nikdo nebyl. Tři roky, které jsem ve Vítkovicích strávil, byly sice těžké, ale nádherné. Přesto na to všechno rád vzpomínám."


I v třiasedmdesáti ale Ivan Kopecký stále fušuje do fotbalu. "Jsem expert pro noviny Český sport, pravidelně vychází můj komentář k lize. Stále také pracuji pro agenturu jako skaut a hledám talenty. Fotbal mě pořád baví." A Vítkovice? "Je to srdeční záležitost, samozřejmě je stále sleduji. Mám tam i tři hráče tři hráče. Jsem sice vychovaný Slávista, ale ve Vítkovicích se ze mě stal trenér, takže na ně moc rád vzpomínám a nikdy nezapomenu."

 

(Vloženo 11.04.19)


 

zpět

 

 

VIDEO

FOTOGALERIE




MFK Vítkovice

FK Dubnica


VS

3.PU, UT 25.6., V 17:00, TC Vítek

2019-06-27

Umístění v tabulce

A-tým

# Klub Kolo V R P Skóre Body
1. 1.SK Prostějov 0 0 0 0 0:0 0
2. FC Hradec Králové 0 0 0 0 0:0 0
3. FC S.&B. Vlašim 0 0 0 0 0:0 0
4. FC Vysočina Jihlava 0 0 0 0 0:0 0
5. FC Zbrojovka Brno 0 0 0 0 0:0 0
6. FK Baník Sokolov 0 0 0 0 0:0 0
7. FK Dukla Praha 0 0 0 0 0:0 0
8. FK Fotbal Třinec 0 0 0 0 0:0 0
9. FK Pardubice 0 0 0 0 0:0 0
10. FK Slavoj Vyšehrad 0 0 0 0 0:0 0
11. FK Ústí nad Labem 0 0 0 0 0:0 0
12. FK Varnsdorf 0 0 0 0 0:0 0
13. FK Viktoria Žižkov 0 0 0 0 0:0 0
14. MFK Chrudim 0 0 0 0 0:0 0
15. MFK Vítkovice 0 0 0 0 0:0 0
16. SK Líšeň 0 0 0 0 0:0 0

Následující program

25.6. Muži PU MFKV - FK Dubnica (TC Vítek) 17:00
29.6. Muži PU MFK Karviná - MFKV (D. Lutyně) 10:30

2019-07-01