×

Aktuality

LEGENDA JAROSLAV ZÁPALKA: KAM JSME PŘIJELI, TAM SE NÁS BÁLI
LEGENDA JAROSLAV ZÁPALKA: KAM JSME PŘIJELI, TAM SE NÁS BÁLI

vloženo 25.11.2020

Jednou z největších postav vítkovického fotbalu je bezesporu Jaroslav Zápalka. Brankář, který se výraznou měrou podílel na postupu do ligy, titulu mistrů ČSR a také jízdě v evropských pohárech. 

Pojďme ale postupně, jak se vlastně osoba Jaroslava Zápalky dostala do Vítkovic? "Hrál jsem krajský přebor žáků v Albrechticích, takže jsme hráli všude kolem a mimo jiné také v Ostravě, kde si mě všimli. Nejprve za mnou přijeli z Baníku, abych k nim šel do učení jako důlní zámečník a zároveň chytal, tak jsem jim to podepsal. Najednou mě však začali přemlouvat do Vítkovic, tak jsem jim řekl, že tam půjdu, ale musí si to vyřídit s Baníkem. Nakonec se tak stalo a byl jsem ve Vítkovicích v učení i ve fotbale. Pod trenérem Dunajem jsem chytal v dorostu a šel s ním výš a výš až do ligy. Bral jsem ho jako svého otce a zároveň mě měl i jako mistr v učení. Pod jeho dohledem se vytvořila dobrá parta, všichni jsme byli velcí kamarádi a já se ve Vítkovicích cítil jako doma. Na začátku jsem si však vůbec nedokázal představit, že bych s nimi někdy získal titul," vzpomíná Jaroslav Zápalka. 

Ještě předtím ovšem jeho fotbalovou pouť přerušila povinná vojenská služba. "Byl jsem ženatý a měl děti, tak jsem si mohl vybrat. Buď na dva roky do Dukly nebo na půl roku na vojnu do Benešova do Prahy, kde jsem si to odsloužil, a pak se vrátil zpět do branky. Musel jsem to bez fotbalu vydržet, leč naštěstí jsem se do toho opět rychle dostal."

"Nejvíce vzpomínám na náš postup do ligy 1981, kdy jsme vyhráli v nadstavbě doma s Teplicemi 1:0 po gólu Kokeše. Na severu Čech při odvetě bylo vyprodáno, přes nějakých osmnáct tisíc diváků, a my uhráli remízu 0:0. Tehdy novináři psali, že jsem Vítkovicím vychytal ligu. To bylo úžasné," dodal muž s přezdívkou síra.

A co samotný titul? "I v konkurenci všech československých celků jsme měli skvělý mančaft, byli jsme výborná parta a suverénně jsme dokráčeli k titulu. To byly nádherné časy. Pokud si dobře pamatuji, tak jsme nějakých dvacet zápasů po sobě neprohráli. To byla mimořádná šňůra, kam jsme přijeli, tam z nás měli strach. Moc to pro mě znamenalo, přeci jen titul mistra Československa má málo kdo. Byl to obrovský úspěch pro nás i pro celé Vítkovice."

Trenéři druhého nejúspěšnějšího ostravského klubu často mluvili o tom, že životospráva jejich svěřenců nebyla v první polovině osmdesátých let nejlepší, Jaroslav Zápalka to však tak černě nevidí. "Byli jsme tam tehdy samí ostřílení chlapi a kolektiv fungoval výborně. Na pivečko jsme si vždycky zašli, to jó, ale nic strašného. To by ani nešlo, vždyť dvakrát denně jsme měli trénink."

Spoustu hezkých, bohužel však také i bolestivých, zážitků si slavný gólman připsal při následné jízdě pohárovou Evropou. "Vzpomínám na postup přes Vitorii Guimares, to jsme hráli z nějakých technických důvodů na Baníku. Remizovali jsme a já pak vychytal penalty. V Paříži na PSG jsem ale měl velký úraz. Ještě teď si to pamatuji. Šel jsem na balón a Bokandé mě trefil čelem přímo do mého obličeje, měl jsem třináct zlomenin. Byl jsem trošku omámený, hrozně to bolelo, ale nemohli jsem střídat, takže za brankou stál doktor Baran a říkal mi skoč tam, pojď do strany atd. Hned jak jsme přijeli čekala mě operace, měl jsem sdrátované zuby i celou pusu. Osm měsíců jsem nechytal, myslel jsem, že skončím s fotbalem. Ivan Kopecký ale říkal ať to nevzdávám, že se do toho zase dostanu, a nakonec to šlo. Ale mrzelo mě, že jsem nemohl chytat proti Portu, dál jsme již nepostoupili, což je škoda."

Deset let v dresu Vítkovic uteklo jako voda a slavný brankář se rozhodl vyzkoušet zahraničí. "V 89 jsem odešel chytat ligu do Rakouska do Kremseru, tehdy tam byl i Mario Kempes, vyhlášený argentinský útočník. Zprostředkoval mi to manažer Slovanu Bratislava, ale aby tam člověk mohl jít, musel mít odchytáno v lize i v reprezentaci. Jinak vás nepustili ven. Tři roky v Kremseru nám stačily a už tam i docházely peníze, takže jsme se vrátili zpět, koupili si rodinný barák v Albrechticích a žijeme zde dodnes. Albrechticím jsem alespoň pomohl do Divize. Následně jsem ještě slavil postup do MSFL s Krnovem, kde jsem pak zůstal i jako trenér. Později jsem dělal školníka, správce a další různé práce."

Dvaašedesátiletý Jaroslav Zápalka přesto ani v dalších letech na fotbal, a Vítkovice obzvlášť, nezanevřel. "Občas jsem si chodíval zahrát i za staré gardy nebo třeba volejbal, ale nyní již ze zdravotních důvodů nemohu. Teď se jen občas zajdu podívat, jinak spíše jen koukám v televizi, Vítkovice i nadále sleduji v novinách a na internetu. Vnučka hraje tenis, takže se ji věnuji jí. Vítkovicím bych v budoucnu přál postup zpět do ligy, ale uvidíme," zakončil brankář mistra ČSR z roku 1986.

Jaroslava Zápalku mohou obvykle fanoušci potkat na Silvestrovském derby, dříve navštěvoval také zápasy A-týmu na Městském stadionu. Před rokem a půl při utkání s Českými Budějovicemi kromě ovací přítomných diváků obdržel k narozeninám také dres s číslem 61. Při té příležitosti vznikl náš společný rozhovor. 

Sírovi děkujeme za všechno, co pro vítkovický fotbal udělal, a přejeme hlavně hodně zdraví.

Facebook

Reklama

ad

Tabulka

Tým Z B
1. Karviná B 10 25
2. Bohumín 10 21
3. Frýdlant nad O. 10 20
4. Dětmarovice 10 20
5. Opava B 9 18
6. Rýmařov 9 17
7. Havířov 10 16
8. MFK Vítkovice 10 11
9. Frenštát pod R. 9 10
10. Polanka n. Odrou 10 10
11. Bruntál 10 9
12. Nový Jičín 10 9
13. Třinec B 9 8
14. Heřmanice Slezská 10 1