TRENÉR DAVID HOLIŠ: NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCH? AŽ UVIDÍM SVÉHO SVĚŘENCE V LIZE

vloženo 14.12.2020

Měl se rvát o místo v profesionálním fotbale, jenže osud připravil Davidu Holišovi do cesty překážku a donutil jej ve fotbalové kariéře změnit směr. "Podle mě jsem byl dobrý fotbalista a mohl to někde dotáhnout. Stejně jako všichni kluci i já jsem měl sen někdy vyhrát Ligu Mistrů. Jenže bohužel mám vrozenou srdeční vadu a kvůli ní mi doktoři zakázali vrcholově sportovat. Asi se s tím nikdy úplně nevyrovnám, ale to je život, dějí se v něm i mnohem horší věci. Rozhodl jsem se proto již od patnácti let trénovat a svůj sen si tak nenechat vzít. Chci se stát profesionálním trenérem, řídit na lavičce svůj tým v Lize Mistrů a jít klukům příkladem ať si váží toho, že můžou hrát fotbal a nikdy se nevzdávají," říká otevřeně hned na úvod David Holiš. 

Začít však ve věku dorostence kariéru kouče není nic jednoduchého. "Věk vůbec neřeším. Julian Nagelsmann odtrénoval v Bundeslize svůj první zápas v 28 letech. Vše je to o přístupu a touze se neustále zlepšovat a posouvat. Já měl obrovské štěstí, že v šestnácti letech mi dal šanci trenér Ondřej Smetana, bývalý lodivod Vítkovic, jenž dnes trénuje B-tým Baníku Ostrava, mě vzal jako asistenta do týmu Petřkovic hrajícího MSFL. Dal mi šanci nakouknout k profi fotbalu."

Přesto se bratr Romana Holiše, bývalého hráče Vítkovic, postupně dostal ke trénování v mládežnických kategoriích, v AKADEMII MFK Vítkovice má na starost tým U12. Co se nejmladším žákům snaží vštípit? "Nejdůležitější věc je chováni. Naučit se pozdravit, poděkovat, být pokorný - to jsou věci, bez kterých se člověk dál nepohne. Rovněž se snažím, aby kluci dělali vše na maximum a chtěli být nejlepší, protože soutěživost je skvělá vlastnost a každý sportovec, jenž něco dokázal, ji v sobě má. Mým přáním je, aby si kluci uvědomili, že to mohou dotáhnout daleko a nevzdali se ani ve chvílích, kdy to třeba nepůjde podle plánu. Zároveň mi záleží na tom, aby to kluky bavilo," vysvětluje David Holiš, který má jasno v tom, jaká vlastnost je pro něj nejdůležitější: "Každý trenér je originální, a i já mám spoustu chyb jako každý druhý. Guardiola, Trpišovský ti všichni byli pokorní, to je pro mě ta nejdůležitější věc. Mou osobní filosofií je, že kluci s trenérem musí být na stejné vlně."

Ať dělá mladý kouč cokoliv, očividně to funguje, protože se jeho svěřencům daří v lize, Ondrašovka Cupu, Inter lize a naposledy také na turnaji v Polsku. V konkurenci dvanácti mužstev dokázali Vítkovičtí postoupit do zlaté skupiny a druhé fáze turnaje. Nakonec si z Bárborka Cupu odváží skvělé šesté místo. "Byly to náročné dva dny a každý́ zápas, který jsme tady odehráli, nám hodně dal a posunul nás o kus výš. Kluci viděli své nedostatky, ovšem také si dokázali, že udělali velký posun a dokážou konkurovat TOP týmům. Za to jim byla v posledním zápase odměnou jednobranková výhra nad Barcelonu. To jsou přesně ty momenty, které si pak pamatujete celý život," poznamenává k povedenému turnaji osmnáctiletý kouč, kterého výsledek těší, leč ve svých myšlenkách míří ještě výše: "Svůj největší úspěch budu brát až uvidím hráče, kterého jsem trénoval, hrát ligu."

Mladé vítkovické naděje si v poslední době dokázaly, že na hřišti dokáží porážet nejen týmy z okolí, ale také Spartu, Wislu Krakow nebo třeba právě Barcelonu. "Pro Vítkovice je odměnou, že vůbec s takovými mužstvy dokážou hrát tak vyrovnaná utkání. Jestli chceme dlouhodobě konkurovat třeba Baníku Ostrava, nesmíme ošidit ani minutu tréninku. Jak hráči, tak i trenéři, na sebe musíme být pořádně nároční."

David Holiš je ještě na začátku své trenérské kariéry, jeho cíle však dokazují, že je na sebe minimálně stejně náročný jako na své svěřence. "Mám nejvyšší možný cíl - trénovat v lize. Adrian Gula trenér Plzně mi řekl ať to nikdy nevzdám. Hodlám to dodržet," říká odhodlaně muž, kterému je největším vzorem vlastní bratr: "Je to neskutečný borec, který hraje profesionálně fotbal. Nebylo moc lidí, kteří by věřili, že jednou odehraje padesát startů v profesionální soutěži tak, jak se mu to podařilo ve Vítkovicích. Tou dřinou, kterou jsem měl možnost vidět na vlastní oči, mi ukázal směr. Poznal jsem, že hráč, jenž momentálně není úplně topový, to může i tak se svou vůli dotáhnout velmi daleko. Proto chci každému hráči dávat maximum. Roman mi pomáhá i v trénování a každá jeho rada je pro mě velmi důležitá."

DAVIDOVI PŘEJEME KROMĚ ZDRAVÍ I HODNĚ DALŠÍCH ÚSPĚCHŮ NA VÍTKOVICKÉ LAVIČCE