×

Aktuality

TRENÉR MICHAL DRNOVSKÝ: KLUKŮM ZÁVIDÍM, MAJÍ TEĎ VĚTŠÍ ŠANCI DOSTAT SE DO ÁČKA
TRENÉR MICHAL DRNOVSKÝ: KLUKŮM ZÁVIDÍM, MAJÍ TEĎ VĚTŠÍ ŠANCI DOSTAT SE DO ÁČKA

vloženo 06.01.2021

Ve Vítkovicích působí od nejmladších přípravek, prošel celou mládeží, do áčka sice jen nakoukl, přesto zůstal klubu věrný a ve svých dvaadvaceti letech je hlavním trenérem dorostu U17. Řeč je o Michalu Drnovském, který se v bohatém rozhovoru podělil o své fotbaové radosti i starosti.

Pojďme nejprve úplně na začátek, jak vlastně vzniklo pouto mezi Michalem Drnovským a fotbalovým týmem Vítkovic? "Bylo mi asi pět let, když jsem na dveřích MŠ zahlédl plakát s pozvánkou na výběr do Vítkovic. Zřejmě na něm byl nějaký obrázek, který mě zaujal. Mamka mi řekla, o co jde, a já jí odpověděl, že chci hrát fotbal. Prošel jsem přes první i druhé kolo výběrů a mohla začít dlouhá životní etapa spjatá s vítkovickým fotbalem," vysvětlil na úvod dnes již dvaadvacetiletý muž, kterého do Vítkovic vybral Jan Laslop, současný šéftrenér mládeže.

Michal si prošel ve Vítkovicích všemi kategoriemi a získal řadu vzpomínek. "Pamatuji si, když jsme v sezóně 2013/2014 v Moravskoslezské dorostenecké divizi mladšího dorostu skončili pod vedením trenérů Miroslava Černíka a Petra Pavuka o bod na druhém místě. Další velká vzpomínka se váže k mé poslední sezóně ve vítkovickém dresu. V posledním přípravném utkání před sezónou jsem si poranil koleno, následovala operace a já tak přišel o podzimní část sezóny. Když jsem se vracel do normálního tréninkového procesu, nacházeli jsme se v tabulce dole a hrozil sestup. Proto byl stanoven jasný cíl - udržet dorosteneckou soutěž. Tým přebral Ondřej Smetana, z mladšího dorostu k nám přišlo asi 5 nebo 6 šikovných hráčů - pro vítkovické fanoušky známá jména jako např. Praus, Moučka či Simkanič. Začátek jara se nám úplně nevydařil, ale pak se to zlepšilo, a i díky vítězství v předposledním kole v Hodoníně , tehdy přímým konkurentem o udržení, jsme soutěž dokázali zachránit. Byla to hodně hektická sezóna, leč naštěstí s dobrým koncem," přiblížil Michal Drnovský léta, kdy ještě běhal po pažitu s Vítkem na prsou a vyhrával důležité zápasy i turnaje. Sám ovšem následně nečekal, jak rychle se jeho fotbalová role změní.

"Pár týdnů před koncem již zmíněné sezóny si mě zavolal Ondra Smetana a zeptal se mě, jak to mám s příští sezónou. Zda bych mu v ní nechtěl dělat asistenta. Nechal mi čas na rozmyšlenou. Vzhledem k tomu, že na A-tým jsem výkonnostně neměl a jiné nabídky se extra nehrnuly, rozhodování bylo o to jednoduší. Navíc myšlenku na trenérskou kariéru jsem si nesl už nějakou dobu v hlavě a právě v období rekonvalescence jsem si udělal alespoň trenérskou C licenci. Že to bude tak brzo mě však nenapadlo," přiznal Michal Drnovský, který se podělil také o nelehké začátky své trenérské kariéry: "Tím, že jsem začal hned u U19, tak nejtěžší bylo postavit se před kluky, se kterými jsem ještě před pár týdny hrál, jako trenér a říkat jim, co mají dělat. Samozřejmě jsem si od nich vyslechnul dost poznámek, ale s tím jsem počítal a většinou šlo spíše o kamarádské popíchnutí. Dokázal jsem to pochopit, málo kdy má totiž hráč možnost poslat trenéra k šípku, když se jde běhat. (smích) Panoval však vzájemný respekt, já si nepotřeboval zvedat ego nějakým nesmyslným křičením apod. a na druhou stranu kluci mi taky chtěli pomoci. Vekou oporou mi taky byl Ondra, který mi kdykoliv poradil a pomohl, takže jsem se nemusel nějak trápit."

Byť by si Michala kdekdo na tréninku mohl splést s hráčem, postupem času přišel na to, jak si před jen o chlup mladšími svěřenci sjednat respekt. "Kluci věděli a ví, co si mohou dovolit. Jasně, že čas od času překročili hranici, ale nebyl problém si o tom promluvit a vyjasnit si to. Spíše to beru z opačného pohledu jako výhodu. Kluky jsem znal jako hráče a kamarády a až pak se přidal i trenérský pohled na věc. V tom si myslím je i výhoda lepšího vzájemného vztahu a následné spolupráce. Dneska je situace jiná. Funguje to čistě na bázi trenér-hráči. Samozřejmě se s kluky snažím udržet přátelskou notu a dokážu se ještě vžít do jejich situace. Občas je pochopitelně lákalo zkoušet hranice, kam až si můžou dovolit zajít, což je pochopitelné. Ovšem dnes už jsou mantinely mezi nějakým popichováním, které ke sportu patří, a drzým chováním, nastaveny pevně, a tak můžeme spolupracovat na úrovni, která se sluší a patří."

Mladý kouč postupně dělal asistenta také u dalších dorosteneckých týmů a letos povýšil na hlavního trenéra kategorie U17. Šlo o velkou výzvu? "Výzva to byla a stále je. Už jen tím, jak se to všechno rychle událo. Je to dobrá škola jak do trenérského života, tak i do toho běžného. Když byl Robert Pištěk jmenován hlavním trenérem A-týmu a bylo mi řečeno, že tedy povedu U17 jako hlavní trenér, tudíž jsem byl především potěšen velkou důvěrou vedení, že mi v tak mladém věku umožnili přijmout tuhle výzvu. Rozhodně jsem nečekal, že taková možnost přijde tak brzy, navíc i díky skvělé spolupráci s Robertem. S touhle rolí taky přibylo víc "starostí", než jsem byl zvyklý. Ale i díky zkušenostem přebraných od kolegů, kterým jsem za tu dobu mohl dělat asistenta, jsem se s tím dokázal celkem rychle popasovat. A taky na to nejsem úplně sám. Všichni trenéři dorostu spolu velmi dobře vycházíme, spolupracujeme a pomáháme si. Samozřejmě jsem stále na začátku a mám se neustále co učit. Proto jsem velmi otevřený všem radám a výtkám, které se mi od starších a zkušenějších kolegů dostávají," vysvětlil skromně mladý kouč, který má za úkol se svým týmem postoupit a musí se tak popasovat s velkou zodpovědností. "Bylo by špatně, kdybych to takto necítil. I když si troufám říct, že větší váha zodpovědnosti padá na Láďu Mokrohajského a Pavla Keprta jako trenéry U19. Všichni trenéři si uvědomujeme, a pevně věřím že i hráči, o co jde. Přece jen je důležité vrátit vítkovickou značku zpátky tam, kam patří. Větší zodpovědnost cítím v přípravě hráčů z U17, aby dále mohli bez problému naskakovat za starší, pomoci jim postoupit a následně být příští sezónu těmi, co táhnou tým nahoru."

A to se daří. Vítkovická U17 na podzim nezvítězila jen v duelu s Bílovcem, kdy podlehla 2:3. Jinak si svěřenci Michala Drnovského připsali osm výher a své soupeře povětšinou válcovali. Skóre 91:10 mluví za vše. Poslední čtyři zápasy ovšem odložila na jaro pandemie a kluci několik týdnů nemohli ani trénovat. Je těžké udržet mužstvo namotivované? "Se všemi těmi omezeními a přerušováními to samozřejmě člověka víc a víc štve. My se o to snažíme maximálně. Ale někdy to bere chuť do práce. Je těžké, když se chystáte znovu nakopnout tréninkový proces a směřovat k dalšímu posunu, a mezitím se vše zase zastaví, omezí se počet účastníků, zakážou šatny apod. Doufám tedy, že kluci se těší na to, až zase začneme, a mezitím se pilně individuálně připravují," doplnil trenér k peripetiím posledních měsíců a vysvětlil, k čemu vlastně své svěřence vede: "Snažím se, aby z nich vyrostli slušní, poctiví, sebevědomí a cílevědomí lidé a sportovci. Chci, ať kluky fotbal baví, ale věnují se také škole. Ať ke každému tréninku a zápasu přistupují zodpovědně. Aby si uvědomili, že když bude každý z nich makat na 100 % a dělat to pro tým, tak se jim to všechno vrátí a díky tomu porostou všichni. Díky týmovému duchu a dobré náladě vznikají v jejich letech přátelství, která zůstávají na dlouhá léta. Takovým mým přáním je, aby pak kluci vzpomínali na působení ve Vítkovicích jenom v dobrém."

Když si člověk chvíli s Michalem povídá, ihned zjistí, co pro něj trenérská role znamená. Co ho na tom tolik baví? "Těch věcí je spousta, ať už je to téměř každodenní možnost se věnovat fotbalu, který je pro mě celoživotní vášní. Rád chystám tréninky způsobem, aby to kluky bavilo, zároveň se posouvali a vyrostli z nich skvělí fotbalisté, kteří když budou hrát kdekoliv na jakékoliv úrovni mužský fotbal. Chci, aby se říkalo, že ve Vítkovicích se skvěle pracuje s mládeží. Vážím si i možnosti pomáhat klukům v jakémkoliv směru. Naučit a vysvětlit jim věci, které kdyby mi v jejich věku trenéři řekli, tak by mě zajisté posunuli apod. A co mě na tom opravdu hodně baví je skutečnost, že mohu trénovat v prostředí, kde to znám celý život, kde panuje vždy přátelská atmosféra a všichni trenéři táhneme za jeden provaz. V takovém prostředí je hned větší radost pracovat," pochvaluje si AKADEMII MFK Vítkovice Michal Drnovský, jenž má skutečně velký trenérský sen: "Jednou chci vést AC Milan. (smích) Ale kdybych měl být nohama při zemi, tak zatím nějaké velké konkrétní sny nemám. Vzhledem k tomu, že mě naplňuje a velmi baví práce s dorostem, tak bych si rád vyzkoušel trénování této kategorie na vyšší úrovni. Rovněž bych si rád vyzkoušel angažmá v zahraničí a hlavně bych jednou rád viděl někoho ze svých svěřenců minimálně v naší nejvyšší soutěži."

Sen v podobě profesionální hráčské kariéry ve vítkovických barvách se Michalovi nesplnil, leč jak nás sám vyvedl z omylu, jednou si za A-tým přece jen zahrál. "Před lety, tuším v sezóně 2014/2015 hráli naši muži během zimní přípravy v Novém Jičíně. Jenže měli plnou marodku. Starší dorost byl tehdy na soustředění, a tak mi volal trenér, že jdu ještě s jedním spoluhráčem druhý den hrát za muže. Oba jsme se těšili a říkali si, jak bude fajn, když si zahrajeme aspoň posledních 20 minut. Když jsme si sedli do šatny a letmo přepočítali, kolik nás tam je, došlo nám, že jeden z nás bude hrát od začátku. Vyšlo to na mě a já tak nakonec odehrál celých 90 minut na stoperovi. Takže sen jsem si částečně splnil, jenom to bohužel nebylo v žádném soutěžním utkání." Nová šance se možná dvaadvacetiletému fotbalistovi otevřela sestupem do Divize. "Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nelákalo. Kdyby přišel Robert s nabídkou, zda se chci zapojit do přípravy, s odpovědí bych asi dlouho neváhal. Ale je třeba si uvědomit, že ve Vítkovicích jsem hlavně trenér a těžko by to šlo skloubit. Přiznám se, že tak trochu závidím klukům, protože mají teď mnohem větší šanci dostat se do A týmu."

Přestože se velký sen Michalovi vyplnil jen na půl a nabídka do Divize nepřišla, na Vítkovice nedá dopustit. "Je to srdeční záležitost, mám s nimi spojený svůj život. Navíc pořád je to jméno, které na české fotbalové mapě díky titulu a celkové historii něco znamená. Bohužel poslední roky jsou pro Vítkovice velmi těžké a kruté. Jisté nepřívětivé události bohužel převažují nad těmi světlými. Teď je potřeba, aby všichni v klubu udělali všechno pro to, aby Vítkovice měly před sebou jen světlé zítřky," přeje si kouč dorostu, kterého během kariéry podporoval také otec Michal, velký fanoušek vítkovického fotbalu. Řeší se tedy u Drnovských doma i něco jiného než fotbal? "No je pravda, že fotbalová, respektive sportovní tématika, je u nás doma většinou podnět k zahájení rozhovoru. Není to však jediné, co doma řešíme, stejně jako o fotbale dokážeme mluvit i s velkým zápalem o dalších našich společných zájmech jako jsou například dobré jídlo, hudba nebo společenské dění ve světě a u nás."

Vítkovice navíc nejsou jediným fotbalovým týmem, o kterém se u Drnovských doma mluví. Důležitý je také domovský Rychvald, kde se Michal sám angažuje. "Plním roli hráče a k tomu neoficiálního hrajícího asistenta trenéra. Samozřejmě se tam snažím pomoci, kde to jen jde, a když dojde předseda, trenér nebo kdokoliv jiný s dotazem či žádostí o pomoc či názor, tak vždy rád vypomůžu. Na Slavoji všichni od hráčů po fanoušky doslova milují fotbal, dbá se na práci s mládeží, daří se nám i v A týmu. Je radost a čest působit v takovém týmu, byť hrající jen I.B třídu, ale svou prezentací by mohl jít příkladem mnoha klubům z vyšších soutěží," libuje si Michal Drnovský mladší, pro kterého ovšem hraje prim trenérská kariéra v MFK: "Hraní pro mě není priorita. Když se stane, že se v jeden den sejdou oba zápasy, tak důležitější je zápas v pozici trenéra. Samozřejmě dělám všechno pro to, abych stihl oboje, takže se občas stane, že dojedu alespoň na druhý poločas."

Se svým otcem pak mají oba Michalové společnou ještě jednu fotbalovou vášeň - AC Milán. Co kdyby si však měl ten mladší mezi AC a MFK Vítkovice jednou vybrat? "Jednoduchá otázka, leč těžká odpověď. Ale zatím mě platí Vítkovice tak je to 51:49 pro Vítkovice. (smích) Doufám, že si nikdy nebudu muset vybírat jeden tým na úkor druhého. Kdyby se nějakým zázrakem stalo, že se opět potkají na hřišti jako soupeři, jak se tomu stalo v sezóně 1981/82, tak bych si asi musel fandění rozdělit na poločasy," říká s úsměvem dvaadvacetiletý kouč.

Na závěr bohatého rozhovoru jsme se museli Michala Drnovského zeptat, co by vzkázal dalším mladým klukům, kteří o kariéře trenéra teprve uvažují. "Ať se toho nebojí, ale ať si nemyslí, že to je jednoduché. Obzvlášť pokud má člověk velké cíle a chce dělat trenéra na kvalitní úrovni. Je to neustálé vzdělávání se. Ovšem ať jdou směle do toho a sami zjistí, zda je to pro ně to pravé. Čím víc bude mladých trenérů s moderním pohledem na fotbal, tím jenom lépe."

Michalovi děkujeme za vítkovickou oddanost a přejeme hodně štěstí jak v roli trenéra, tak také hráče.

Facebook

Reklama

ad

Tabulka

Tým Z B
1. HLUBINA 18 39
2. Opava B 18 34
3. Bohumín 18 34
4. Vratimov 18 31
5. Polanka nad Odrou 18 30
6. Havířov 18 28
7. Šumperk 18 27
8. Bílovec 18 26
9. Krnov 18 25
10. MFK VÍTKOVICE "A" 18 24
11. Valašské Meziříčí 18 20
12. Frenštát p.R. 18 19
13. Jeseník 18 18
14. Řepiště 18 18
15. Břidličná 18 15
16. Bruntál 18 8